1 Jednání CDU a SPD

A mezitím v Berlíně

Proč v mezičase mezi dvěma koly prezidentských voleb, ve dnech, kdy ve sněmovně probíhají manévry kolem policejní žádosti o vydání Andreje Babiše, sledovat německou politiku? Třeba abychom věděli, jak velkému unifikačnímu tlaku bude v EU vystaven český premiér, ať už jím bude kdokoliv, nebo jestli se bude pokračovat v radikální migrační politice z roku 2015, která se do české domácí politiky promítla zmrtvýchvstáním politické mrtvoly jménem Tomio Okamura.

V Berlíně čtyři měsíce po volbách vývoj směřuje k další tzv. velké koalici křesťanských demokratů (CDU) se slabšími demokraty sociálními (SPD, nikoliv ta česká, Okamurova). Obě strany se doprojednaly až k výsledku, který neuspokojí jejich vyhraněnější členy a voliče, ale Německu přináší dvě dobré zprávy. Nebudou se zvyšovat daně z příjmů. Měla by se přece jen zpřísnit neuvěřitelně laxní, k podvodům vybízející přistěhovalecká politika. Tento bod je však otevřený.

Sociální demokracie, která loni ve volbách spadla na 20 procent (nejmíň od roku 1933) – spadla na ně proto, že od ní utíkají chudší Němci – pokračuje v sebedestrukci a o každé zpřísnění imigrační politiky s ní křesťanští demokraté musejí bojovat. V pátek například do společného papíru dostali povinnost pro žadatele o azyl zdržovat se v úředně přikázaném obvodu. Tato bezpečnostními experty požadovaná novinka přežila jen několik hodin, po nátlaku z SPD musel její předseda Martin Schulz vzít souhlas zpět a povinnost byla vyškrtnuta. Nebo: v pondělí večer přichází zpráva, že berlínská organizace SPD se před sjezdem, který v neděli má Schulzovi jednání s Merkelovou posvětit, vyslovila proti velké koalici. Kromě sociální politiky je hlavním motivem pro Berlíňany nedostatečná (rovná se nedostatečně vstřícná) přistěhovalecká a integrační politika. V SPD se ozývají hlasy, že trvat na deportaci odmítnutých žadatelů není humánní.

Také se předběžně domluvil měsíční kontingent tisíce osob, které budou moci do Německa přijít v rámci slučování rodin – bod pro konzervativce. Do toho ale přicházejí protichůdné zprávy z Evropského parlamentu (Der Spiegel), že europoslanci plánují radikálně rozšířit množinu osob, které by se do Evropy mohly v rámci slučování rodin dostat. Definice už by se nevztahovala jen na manželku a děti, ale zřejmě na každého, kdo prohlásí, že je s azylantem v nějakém rodinném poměru.

Tato iniciativa Evropského parlamentu ještě pořád může narazit na Evropskou radu a některým vládám včetně německé se příliš nelíbí; kdybych byl volič CDU nebo SPD, přesto zpozorním, neboť pro ni hlasovali v Evropském parlamentu i mí europoslanci. Zpozorním i jako Čech. Před třemi lety jsme v živém přenosu sledovali „Merkelové reflex“: ve chvíli, kdy po nicnedělání přeteče migrační hrnec a veřejnost se začne ošívat, rozprostřít problém na celou EU (známé kvóty).

Tento návrh z europarlamentu působí jako dvojtečka za rokem 2015, který se podle Merkelové už nikdy nesmí opakovat. Ano, už by se snad tolik lidí nevrhalo do přeplněných člunů na Středozemní moře, byli by do Evropy spořádaně přepravováni letadly. Ale Německo by se zase podobalo přetlakovanému papiňáku. Což by pro jeho sousedy byl důvod k obavám.

Konečně Evropská unie: sám Überevropan Jean-Claude Juncker se pochlubil, že do koaličních vyjednávání v Berlíně, speciálně do kapitoly o EU, je detailně zasvěcen a že mu vyjednavači velké koalice dělají velkou radost. Zdá se, že Německo přistoupí na požadavek Francie a spol. přesunout evropský stabilizační mechanismus, známý jako euroval, z mezivládního dozoru pod Evropskou komisi a Evropský parlament. Euroval se přejmenuje na Evropský měnový fond. Skončilo by tím právo veta německého parlamentu a parlamentů dalších šetřivých států na ten typ pomoci, jímž se od roku 2009 zachraňovalo (a málem uzachránilo) Řecko?

Případný vývoj eurozóny k centrálnějšímu modelu má svou smutnou logiku a nás, kdo nejsme uvnitř, se přímo netýká. Stačí nepodlehnout panice, že se na hlavních nádražích v Berlíně a Paříži zase vypravuje vlak, ve kterém nejsme. Pak je tu ještě divoká varianta, kterou ale v dnešních politicky nepředvídatelných dobách nelze vyloučit. Delegáti sjezdu SPD za pět dní mohou celou dohodu s CDU vetovat a Merkelová bude o hodně blíž svému konci. V takovém případě bychom od fantazií o francouzsko-německém motoru EU měli na nějakou dobu pokoj.


/
komentátor

Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP v Ústí nad Labem a posléze německá a rakouská studia na Fakultě sociálních věd UK. Ještě během studií pracoval v zahraničněpolitickém odboru prezidentské kanceláře. Od roku 1998 působil v Lidových novinách, v české redakci BBC a opět v LN. Několik let prožil v Německu a Británii. Je autorem politického životopisu Václava Havla do roku 1989 „Disident“ (Paseka). Druhý díl, který obsáhl Havlovo prezidentství, vyšel v roce 2014.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.